Pátek – večer
V páteční večer jsme se, již tradičně, sešli na Hlavním vlakovém nádraží. Když jsme nastoupili do vlaku rozjel se s námi směrem Ratov. Což pro mnohé z nás bylo neznámé místo.
Potom co jsme vystoupili, došli na boudu a dali si véču byl volný program. Hrálo se na kytaru, povídali jsme si a všude panovala příjemná atmosféra.
Sobota
ráno + dopoledne
Do nového dne nás probudilo ranní sluníčko. Jakmile jsme vstali a oblékli se, vydali jsme se ven klouzat na ledě. Když se každý sklouzl šli jsme na rozcvičku a vyčistit si zoubky. Hned, co jsme vyšli kopec, jsme si dali snídani (chleba a vajíčkovka).
Když byli všechny tácy prázdné a nikdo neměl hlad, započala výprava do jednoho lesíku. V lesíku jsme se rozdělili na 2 týmy a začali se hrát vlajky.
Po skončení druhého a posledního kola jsme se sešli a vyhlásili remízu. Jen co dozněl náš oddílový pokřik, objevil se zde zvláštní požár. Ten jsme jen s hrůzou pozorovali a jakmile přestalo hořet, jedno vlče se šlo podívat blíž. Našlo zde pozlacený chléb. Všichni jsme si začali klást jednu otázku: „Co je to zač?“
Pro jistotu se naše kroky začali vracet na naši základnu, kde na nás čekal obídek (špagety s boloňskou). Po něm byl polední klid.
odpoledne
Po odpočinku se zahájila debata o tom:
- Co znamená ten chleba
- Proč se tam objevil
- Kdo by to mohl vědět
Pomalu jsme začali přicházet na spousty scénářů, jak se to mohlo stát. Ovšem, kdo by to mohl vědět nikoho z nás nenapadalo. Tedy až d chvíle, než jedno vlčátko vykřiklo: „Moje maminka říká, že tu žije trol.“ To byla trefa do černého. On totiž takový trol je hrozně starý a velký, takže by si mohl pamatovat, co se v tom lesíku stalo. Proto jsme se vydali trola vzbudit.
Našli jsme místo a začali se ho vyptávat, co se tam stalo. Řekl nám, že se tam odehrála bitva modří/červení, a nakonec tam zabili jednoho jejich vojevůdce, o kterém jsme se dozvěděli, že měl vousy a je to možná duch, protože zde za jasných nocích chodí.
Trol opět ulehl do svého spánku a my se vydali opět a zas klouzat. Mezitím ti nejmoudřejší z nás hledali ve starých knihách, jak se takový duch osvobozuje.
Následovala sváča (chleba se sýrovkou). Po svačině jsme měli opět volno – klouzali jsme se.
Jakmile odbili hodiny večer, vrátili jsme se na boudu a dali si véču. Po večeři jsme se vydali pro suroviny na lektvar, jenž byl potřeba na osvobození ducha. Když se lektvar uvařil, my se sešli u ohně a započali rituál. Když rituál skončil povedlo se nám vyvolat ducha. Řekl, že ho můžeme osvobodit tím, že budeme zpívat a tancovat okolo ohně, mít se rádi, odpouštět si a chovat se k sobě hezky. Tanec i zpěv se nesl lesem, naše přátelství bylo cítit tak, že bylo skoro viditelné a naše srdce byla v tu chvíli čistá jako čerstvě napadlý sníh.
Během tance se okolo nás začala rozsvěcet světélka. Když dozněly poslední tóny našeho zpěvu, duch opět promluvil. Poděkoval nám a odešel do věčných lovišť.
My jsme pak měli volný večer. Všichni byli spokojení, a i přes to, že se docela křičelo, byl všude cítit klid.
Když hodiny na stěně začali ukazovat až nekřesťanský čas, my byli posláni do říše snů.
Neděle – celý den
Ráno jsme vstali, zabalili si věci, dali si rozcvičku vyčistili zoubky a dali si snídani (chleba – šunka, marmeláda, sýrovka + zelenina).
Po snídani a klouzání jsme pouklidili boudu i její okolí, nanosili dřevo, dali si obídek (těstovinový salát), trochu zrelaxovali a vydali se na vlak.
Když jsme dojeli na nádraží čekali tam již naši opatrovníci.
Barunka